Někdo se zastavil jen na chvíli. Jiný si prohlédl všechno, co bylo vystavené, a pak se teprve ptal na cenu nebo termín výroby. Rozhodnutí se často rodilo přímo na místě.
„Máte je někde vystavené?“
Podobná otázka zazněla při jednání se zákazníky víckrát.
Vašek rozložil na stůl výkres, ukázal vzorek dřeva a vysvětlil, jak budou dveře nebo okna vypadat. Ne každému to stačilo. Někteří si chtěli výrobek prohlédnout ještě předtím, než se rozhodnou.
První vzorkovna vznikla bez velkých plánů.
Na jednom místě zůstalo několik hotových výrobků. Dveře, části oken, vzorky dřeva a kování. Když přišel zákazník, nebylo potřeba všechno kreslit na papír. Stačilo otevřít dveře, ukázat detail nebo porovnat dvě provedení vedle sebe.
Schůzky dostaly jiný průběh.
Někdo se zastavil jen na chvíli. Jiný si prohlédl všechno, co bylo vystavené, a pak se teprve ptal na cenu nebo termín výroby. Rozhodnutí se často rodilo přímo na místě.
Vašek vzpomíná, že právě tehdy se mezi zákazníky začalo používat jednoduché pravidlo.
„Ukázaná platí.“
Nemusel nikoho přesvědčovat dlouhými argumenty. Výrobek mluvil sám za sebe.
Ve vzorkovně postupně přibývaly další výrobky. Některé nahradily novější modely, jiné zůstaly několik let. Když se objevilo nové kování nebo jiný povrch, našel si mezi vzorky své místo.
Lidé odcházeli s jasnější představou o tom, co si objednávají. A Vašek věděl, že stejný rozhovor už nebude muset příště začínat nad prázdným papírem.
Zdroj: VĚTROVEC, Václav. Má cesta k firmě snů. Praha: Performia.
